Misantrop

Existuje málo dramatických typů, které mají jednoznačný výklad – typ „misantrop“ mezi ně nepochybně patří. Název této hry můžeme dokonce použít s malým „m“ a mluvit o škarohlídovi, bručounovi, který nemá rád lidi. Jenže vystačí to na celou divadelní inscenaci dnes, ve druhém desetiletí jedenadvacátého století?

Náš Misantrop přichází do společnosti, která se věnuje umění. Nevíme, jestli dobře, nebo špatně, vášnivě, nebo laxně, ale prostě věnuje. Jsou to umělci, kteří nepotřebují ke svému vyjádření kolektiv (jako je tomu například v divadle), ale potřebují publikum. Stávají se publikem sami sobě – a zároveň obdivují Alcesta, který jako by přicházel z jiných časů, z doby, kdy umění bylo ještě nekompromisní a rozhodně ne každý se mohl jen tak prohlásit umělcem. V tomto světě se Alcestovi dostává nebývalé slávy a velkého obdivu, jako správný egoista z něj nedokáže odejít, jako někdejší rebel se mu vysmívá. Jaká je pak pozice „opravdového“ umělce v novém světě? Má si najít své místo, nebo se přizpůsobit? Alcestova situace se zkomplikuje, nezvládne společnost opustit i proto, že se zamiloval do Celimény; nachází se tedy v neřešitelné pozici. Jeho konečný čin je odpovědí na tento mezní stav: dokáže jeho milovaná odejít spolu s ním? Má vůbec právo žádat takovou věc? A máme my právo zavírat oči před tím, co se děje ve společnosti, ve jménu umělecké tvorby a uspokojení vlastních společenských kruhů?

Přibližná délka představení: 
1 hodina a 40 minut, hraje se bez přestávky.