’68

Pařížský máj, 1968. Laboratoř domácího samostudia i samolibosti. Kulisy bytové komunity a za nimi nepopsaný prostor divadelní scény – budoucnosti na rozcestí. Co zvítězí? Status quo anebo rána dlažební kostkou? Co jsou úkoly mládeže? A kdo je uděluje? Studenti squattují v bytě, rodiče odjeli na prázdniny. Buržousti prodaní, sluní se na Côte d'Azur. Nedaleko Cannes. Obsadíme Cannes! Hurá na Sorbonnu! Požadujeme reformní pohyb. Pěstí proti pasti! Střih. Demontáž.

V záběrech zkonstruovaných gest vyhlíží mladý kolektiv silně a krásně. Utopie? Image rudé barvy. Texty, hesla… Stop! Všecko vyklidit! Generační střet jako drolící se Zeď. ’89. Bez diskuze není pravdy, ani činu! Jak si získat důvěryhodnost? Jak se naučit jednat, chápat se? Tenkrát na Západě…