Bakchantky

Dionýsos se krutě mstí, mstí se tak, jak velké je jeho ukřivděné ego. A jeho oddané děvky mu rozumějí, i proto, že jim nic jiného nezbývá. Úcta k Bohu je prvořadá, žádné prosby nepomohou, slitování již není možné. Už dávno přetekl pohár trpělivosti a lidská lítost měla být na programu mnohem dříve. Uprostřed nádherně krutých orgií bude jedno, zabije-li matka syna či sestra bratra. Důležité bude, že se to stalo a byl pomstěn boží rod. Mýtus i skutečnost, radost i krutost v tragédii, v níž se vesele chcípá.

Pocta rituálnímu šílenství, které chrání před tím opravdovým.