Dagmar Pecková

Při vyslovení jména Kurt Weill v dnešní uspěchané a povrchní době se možná maximálně vybaví titul Žebrácká opera a píseň Žralok zuby má jak nože, kterou v úpravě a překladu Jiřího Suchého nazpíval v 60. letech minulého století Miloš Kopecký. Ovšem spektrum tohoto německého skladatele židovského původu je velmi rozmanité. Nejen jeho další tituly, které vznikly ve spolupráci s výrazným německým dramatikem Bertholdem Brechtem, a které patří do nejlepšího období skladatelova života, ale i skladby, které napsal ve francouzském, nebo americkém exilu, rozhodně stojí za pozornost. Zde se mu podařilo dostat se na právě se rodící vlnu amerického muzikálu a například spolu s bratrem George Gershwina, Irou, který psal texty, vytvořil skvělá díla.

Pro svůj program si Dagmar Pecková zvolila populární, ale i méně známé písně z Weillova širokého repertoáru. Díla kritická ke společnosti, která jsou platná dnes stejně jako tehdy. Díla o ženách a láskách – tématu, které, jak už to tak v životě bývá, ve většině případů končí ne zrovna šťastně (Surabaya Johnny). Náladu pozvedne Pasácká balada, melancholické tango Youkali vystřídá Pirátská Jenny, svůj dopis na rozloučenou napíše přiopilá panička v kavárně. A samozřejmě nesmí chybět hit večera – Mackie Messer, Žralok, který zuby má jak nože.