Fatamorgana

Vše začíná setkáním skupiny lidí na blíže neurčeném místě. Simultánně vysloví jednu větu: „Naštěstí se vydáváme stejným směrem.“ Od té chvíle kráčí zpět a hledí na neustále se proměňující krajinu jako by byli znásobenou postavou z romantické malby. Po nespočet nocí a dní pomalu splývají s prostorem a sami se stávají krajinomalbou.

Taneční představení Fatamorgana choreografa Pawła Sakowicze překrývá a odkrývá (romantickou) krajinu. Prostřednictvím komplexního světelného, prostorového i zvukového designu zkoumá koncept noci jako mystéria, díky kterému se obyčejné předměty, zvuky a těla stávají jinými a tajemnými. Skupina tuláků se pohybuje s obezřetností: jednou v neobyčejně pomalém gestu, jindy se chvěje vzrušením z neznáma.