Joey Alexander trio

Joey Alexander, vlastním jménem Josiah Alexander Sila, se narodil 25.6.2003 v Denpasar, Bali, Indonesia. Během posledních pěti bouřlivých let stal nejmladším skvělým vyzrálým talentem v historii jazzu: Na proslulém festivalu se na programu koncertního sálu ocitl nejmladší hudebník nominovaný na cenu Grammy v jazzové kategorii, oblíbenec médií z titulní stránky 60 Minutes, New York Times a dalších špičkových zpravodajství.

Albem WARNA, kterým debutoval u Verve Records, se Alexander stal jedním z nejvýraznějších a strhujících klavíristů a skladatelů, kteří v současnosti v jazzu působí. Alexandrovo mládí může stále překvapovat návštěvníky koncertů, ale jeho hudba, včetně originální tvorby a personalizovaných interpretací skvělých písní, zaujímá dnes zasloužené místo v centru pozornosti.

Do New Yorku přijel bleskově na jaře 2014 a vystoupil na každoročním galavečeru v Jazz at Lincoln Center. U kormidla nacpaného divadla byli někteří z elitních mecenášů umění na Manhattanu, Alexander překvapil pozoruhodně lyrickým ztvárněním „Round Midnight“. Následovaly bouřlivé ovace a Alexander od té doby jen pokračoval. Následující jaro New York Times nadšeně napsal: „Pro jazzového pianistu znamená mistrovství ohromnou šíři znalostí o harmonii, rytmu a orchestraci, které se spojují ve výmluvné syntéze. Joey Alexander toho spoustu zvládá.“ Od té doby získal tři Grammy nominace, při čemž dvě ze čtyř předchozích Alexandrových alb byla na prvním místě v žebříčku Billboard Jazz Albums.

Jeho živá vystoupení byla neméně obdivována. Na 58. udělování Grammy v únoru 2016 hrál Alexander před televizním vysíláním i během hlavní televizní události. Téhož roku také vystupoval s Waynem Shorterem a Esperanzou Spalding pro presidenta Obamu a jeho ženu v Bílém Domě jako součást celostátně vysílaného speciálu Mezinárodního jazzového dne. V roce 2018 vedl jazzovou scénu v Divadle Rose v Lincoln Center s 20 člennou smyčcovou sekcí, kterou dirigoval Grammy kandidát Richard DeRosa. 18.října 2019 debutoval triumfálně ve vyprodané Carnegie Hall.

Na začátku Alexandrova vzestupu trumpetista a Jazz at Lincoln Center lídr Wynton Marsalis řekl, že „tady nikdy nebyl nikdo… kdo by takhle hrál v jeho věku.“ Marsalis, který v podstatě „objevil“ Alexandra prostřednictvím svých videí na YouTube a pozval ho do New Yorku, měl ve svém hodnocení pravdu. A dnes, s přihlédnutím k albu WARNA, by se jeho úsudek měl rozšířit o to, že Joey Alexander pokračuje, na nejvyšší úrovni.

*****

Album WARNA znamenající „barva“ v Alexandrově rodném jazyce bahasa následuje po čtyřech albech u Motéma Music, která pianistovi vynesla tři nominace na Grammy. A dále takové pocty, jako vítězství v anketách Down Beat a Jazz Times. Zatímco tyto nahrávky byly dokumenty vývoje výjimečného mladého hudebníka, WARNA je primárně sbírkou hloubavých, hybných prvků nové hudby zkušeného, sebevědomého kapelníka.

Nyní, pěkných pár let od hry na „jazzového genia“, kanalizuje Alexander to, co v životě vidí, slyší a cítí do svého úžasného melodického nadání a přirozeného talentu pro spontánní spolupráci. K Alexandrovi se na této cestě připojili hudebníci, kteří stejně jako on představují to nejlepší ze svých jazzových generací. Jádro klavírního tria tvoří basista Larry Grenadier, který nedávno vydal odvážný objevitelský průzkum sólové basy u ECM a s Alexandrem hraje od jeho debutu My Favorite Things v roce 2015, spolu s Kendrickem Scottem, nesmírně dynamickým bubeníkem a kapelníkem, který nahrává pro uctívanou značku Blue Note. Ve vybraných skladbách Luisito Quintero, perkusní mistr narozený ve Venezuele, kterého angažovali giganti jako Tito Puente, Herbie Hancock, Jack DeJohnette a Eddie Palmieri, dodává hraní grády, stejně jako flétnistka Anne Drummond, muzikantka, producentka a lektorka, jejíž široká žánrová znalost je ohromující.

WARNA se odvíjí jako záznamy v cestovním deníku. Titulní skladba „Mosaic“ a „Our Story“ dokládají sdílené radosti z tvorby hudby. Alexandrovou inspirací pro „Lonely Streets“ je pocta zapomenutým koutům Ameriky a tichým malým městům, když cestoval z koncertu v New Yorku do svého domova na Manhattanu. Melodie „Downtime“ a „We Here“ byly napsány na počest těch zvláštních okamžiků, které se odehrávají mimo koncertní pódia, při poznávání nových měst nebo jen tak s rodinou a přáteli.

Joey upozorňuje na svou hlubokou víru několika duchovně inspirovanými skladbami. „Tis Our Prayer“ má kořeny v pre-performance rituálu, kterého si Alexander dopřává občas se svými spoluhráči, modlitebního poděkování za příležitost sdílet hudbu s publikem. „The Light“, vysvětluje Alexander, bylo vytvořeno, aby přineslo „požehnání naděje, odvahy a radosti lidem, kteří naslouchají,“ zejména těm, kteří potřebují uzdravení.

Ačkoli Alexandrova originální hudba se stylisticky pohybuje v širokém spektru, bez problémů zahrnuje vlivy od evangelia, latiny i dalších: má smysl pro song a formu seslaný shůry a intenzivní schopnost generovat stupňující se vzrušení v průběhu představení. Evokuje Herbie Hancocka, jeho původní idol, stejně jako zpěvné linie připomínající Pata Methenyho a Keith Jarretta. Má podobný talent pro nezapomenutelnou a lákavou melodii v několika freestylových improvizacích, „Affirmation I“ a „Affirmation III.“ Dvě další skladby, zahrnující Stingův hit „Fragile“ z roku 1988 a klasický standard Joe Hendersona „Inner Urge“, ukazují jak Alexandrovu dynamiku interpretace, tak jeho úctu k mistrům žánrů. Jak kdysi New Yorker poznamenal: „Je sice mladý, ale rozhodně respektuje starší než je on.“

Alexander svým laskavým a skromným způsobem o svém novém albu říká: „Chtěl jsem se podělit s lidmi o své původní dílo založené na mých zkušenostech z cest a pódií při práci s různými hudebníky a muzikálními konverzacemi.“ To by mohlo znít jako přístup libovolného počtu uznávaných improvizátorů a skladatelů, ale samozřejmě žádný jiný hudebník nezažil život s jazzem jako Alexander.

Joey Alexander - klavír / Larry Grenadier - kontrabas / Kendrick Scott - bicí