Macbeth – Too Much Blood

Zlo se nerodí v temném kotli, ale vyrůstá z neochoty přiznat sobě i okolí to, co nás uspokojuje. A tam, kde nemůže být ukojena přirozená touha po štěstí, nastupuje touha po moci. Moci, která nám dovolí pomstít se za vlastní traumata a pocity méněcennosti.

Variace na Shakespearova Macbetha, ve které tak docela nevíme, jestli se odehrává v minulosti, současnosti nebo nedaleké budoucnosti. Nevíme, jestli se v ní vracíme ke starým modelům, kdy „muži byli ještě muži“, „ženy byly ještě ženy“ a kdo chtěl moc a peníze, musel se potřísnit krví, a nebo se díváme do budoucnosti, kde kultivovanost, korektnost a empatie opět ustoupily nejnižším pudům.

Svět tohoto Macbetha mluví univerzálním jazykem, ve kterém už ale není prostor pro vzletnost a filozofické úvahy. Jazykem, který pojmenovává realitu prostě a neúprosně. K dorozumění v tomto světě už stačí jen jeden jazyk a několik slov.