Nová jména Colours of Ostrava: zasnění London Grammar poprvé v ČR, oceňovaný skladatel Jóhann Jóhannsson i Jon Hopkins
London Grammar, jedna z nejúspěšnějších současných britských skupin, zažije tuzemskou premiéru na dalším ročníku festivalu Colours of Ostrava. Trio, které okouzlilo posluchače po celém světě zasněnou atmoférickou hudbou s andělským hlasem zpěvačky Hannah Reid, představí v Ostravě druhé album vydané letos v létě. “Toho prvního If You Wait z roku 2013 se prodalo přes dva milióny kopií, formace získala ocenění Ivor Novello Awards a AIM Awards i nominaci na Brit Awards,” zdůrazňuje ředitelka festivalu Zlata Holušová. Výjimečný hudební zážitek čeká návštěvníky při vystoupení podmanivého islandského hudebníka a skladatele Jóhanna Jóhannssona, který se na Colours of Ostrava představí se smyčcovým kvartetem. “Jeho hudba k filmům Zmizení, Teorie všeho, Příchozí nebo Sicario: nájemný vrah ho zařadila mezi nejpozoruhodnějších skladatele současnosti,” doplňuje Zlata Holušová. Je držitelem Zlatého glóbu i nominací na Oscara, Grammy a BAFTA. Žánr elektronické hudby v programu festivalu nově posílí Jon Hopkins, významný britský producent, který se proslavil spoluprací s Brianem Enem a Coldplay na jejich desce Viva la Vida or Death and All His Friends.
London Grammar založili v roce 2009 tři spolužáci na vysoké škole Hannah Reid, Dan Rothman a Dominic 'Dot' Major. O čtyři roky později se díky debutovému albu If You Wait, které nahráli v Rothmanově garáži, výrazně prosadili na britské hudební scéně. Ani pauza, kterou si Hannah Reid, Dan Rothman a Dominic 'Dot' Major od roku 2015 sami naordinovali, poté, co je zaskočila globální sláva plynoucí z nebývalého úspěchu debutu If You Wait, na oblibě tria nic nezměnila.
Řečeno parafrází jedné z recenzí druhého alba Truth Is A Beautiful Thing: “Chyběli jste, my ale věděli, že se vrátíte a budete znovu krásní.” Protože London Grammar je bližší evoluce než revoluční proměny, na jejich hudbě se po letošním triumfálním návratu s druhou deskou nic nezměnilo, snad jen počáteční přirovnávání k The XX vzalo konečně za své. Kytarista Dan s klávesákem a bubeníkem Dominicem zůstávají architekti magnetizujícího melancholického soundu, který si nepotrpí na rytmické poryvy a vytváří ideální prostor pro vzrušující hlas Hannah, držící se nadále role hlavní textařky: “První album bylo mnohem více o vztazích - to druhé také, ale jiným způsobem. Je to spíše o vztahu, které máte sami se sebou, než o vztahu k někomu jinému. Vztah, který jsme měli my tři během turné, je také hodně o smyslu života obecně.”
