Vyprávět, nezabývat se sebou. Písničkář Cass McCombs poprvé v MeetFactory
Jeho pouť nese jistý punc tajemství, což svým aktuálním albem kalifornský bard Cass McCombs podtrhuje. Spíš než aby mluvil o sobě, upřednostňuje vyprávět. Za svého nomádského života zakusil mnohé, a i když o své tvorbě nesmýšlí jako o něčem výjimečném, v mnohém tak zní. Poprvé jeho příběhy rozezní Prahu a smíchovskou továrnu 28. května.
Folková hudba je žánr, v němž se dá jeden zaměnit docela snadno, psal Wave v ohledu k tvorbě McCombse – na první poslech totiž může znít jako něco už zažitého. I v případě pokusů o analýzu jeho současného, devátého Tip of the Sphere (2019), si posluchači nejednou vypomůžou příměrem. Tu jednu skladbu vypráví jako Bob Dylan, tu dikcí připomene Lou Reeda, jinou se proplétají klávesy Eltona Johna, tu, mezi všemi těmi odkazy a barevností připomínající Talking Heads, nastává ovšem jemný, překvapivý zvrat. Tohle album je neméně originální, oproti předchozí Mangy Love (2016) výrazněji vychází z klasického rocku, aniž by jej ve výšinách – v melodiích – nebylo rovno. „Má vlastní tvorba je odpovědí na hudbu, kterou miluju,” kvituje McCombs rozklíčování v podstatě pozitivních ohlasů.
Není básníkem, ač je tomu dojmu při pohledu na jeho texty snadné podlehnout. „Můžeš být kýmkoliv chceš, a to je v tvorbě to vzrušující,” odtuší v jednom rozhovoru. „Pohrávám si s různými postavami, vytvářím rád fikci. Protože si nebývám jistý, co bych si měl myslet, kladu si při psaní otázky, které bych si jinak klást nemohl.” Tato slova na novém albu patřičně ilustruje The Great Pixley Train Robbery, skladba adaptující příběh o legendární loupeži, jejíž provedení si mnozí připisovali, jen aby se proslavili.
Vypravěče nového alba fascinují americké mýty a jejich záporní hrdinové – Billy the Kid, John Dillinger, Pretty Boy Floyd. Pro McCombse je příznačná skromnost a jistá míra sebeuvědomění, čte posvátnou knihu Bhagavadgítu, současně přemýšlí o Wallmartu, o zlatých horečkách rozmlouvá jako o biblickém příběhu… „Na konci dne je můj přístup veskrze obyčejný, zasednu se svou kytarou a jako tolik jiných přede mnou hraju. Nepřijde mi, že bych na jakékoliv úrovni nutně dělal cokoliv revolučního,” dodává.
Vypravěče nového alba fascinují americké mýty a jejich záporní hrdinové – Billy the Kid, John Dillinger, Pretty Boy Floyd. Pro McCombse je příznačná skromnost a jistá míra sebeuvědomění, čte posvátnou knihu Bhagavadgítu, současně přemýšlí o Wallmartu, o zlatých horečkách rozmlouvá jako o biblickém příběhu… „Na konci dne je můj přístup veskrze obyčejný, zasednu se svou kytarou a jako tolik jiných přede mnou hraju. Nepřijde mi, že bych na jakékoliv úrovni nutně dělal cokoliv revolučního,” dodává.
Doprovází jej kapela a koncertní provedení těch skladeb je pokaždé jiné, základem je příběh. Vyprávět se bude ve smíchovské továrně v úterý 28. května a na pódium se před ním zjeví ještě jeho krajanka, neméně význačná Eleanor Friedberger, polovina indierockových The Fiery Furnaces, představující své sólové Rebound (2018).
