Masopust: Antieva

Anna Pammrová, žijící v letech 1860 až 1945, byla básnířka, filozofka a poustevnice. Druhou polovinu svého života strávila v hluboké samotě v lesích u Tišnova. Je pozoruhodnou a zapomínanou postavou, známou prozatím povětšinou jako platonická láska Otokara Březiny, s nímž si dlouhá léta intenzivně dopisovala. Její život byl protkaný těžkostmi, které vyplývaly z okolností, kterým musela čelit, ale i z její sveřepé a jedinečně urputné povahy. Navíc jakožto žena měla ve své době mnoho nevýhod, pokud chtěla žít život tak, jak toužila. Napsala mnoho nepříliš zdařilých básní a několik pronikavých filozofických úvah o uspořádání života a světa. Chystala se sepsat svůj životopis s názvem Antieva, dokončila z něj ale pouze první část, zachycující její rané dětství. Jako nejstarší ze čtyř dětí ji dali na výchovu do bohaté rodiny, v níž ale velice trpěla a strádala. Vyvinul se u ní odpor vůči pokrytecké společnosti i zlost smíšená se zraněnou láskou vůči původní rodině, která se jí vzdala. Z této směsi se pak rodí jedinečný charakter pronikavých postřehů, kterými častovala „městskou společnost“, a hluboké bolesti, z níž neznala cestu ven.

Zlostná holčička Antieva podle tvůrců zachycuje mnoho z postojů dnešního světa, v němž se mnozí lidé cítí odcizeně a osaměle. Režisérka Anna Petrželková vidí Pammrovou jako „Tichého v sukních“, a odkazuje tak na svou zkušenost s inscenací Tichý Tarzan, v níž zpracovávala životní cestu fotografa Františka Tichého.