Medúza

Medúza jsou obrazy na jevišti, které nám umožňují opustit záchytné body a tázat se na vnímání hranic. Hranic mezi životem a smrtí, světlem a temnotou, nadějí a beznadějí. Hranic jako výrazů křehkých okamžiků, které převrací běh života.

Díky jedinečnému přístupu choreografky Marie Gourdain, která vychází ze svého výtvarného vzdělání, je Medúza inscenací postupující od obrazu k pohybu. Od výchozího bodu – obrazu Vor Medúzy Théodora Géricaulta – ke koláži, která odkazuje na její vnímání dnešního světa. Lineární pohled už nestačí, je třeba brát v potaz jednotlivé vrstvy smyslu, které se transparentně prostupují. Zkoumání hranic se ukazuje v přítomnosti geometrických objektů a figurálních těl, jejichž expresivní pohyb je v kontrastu k minimalistické a funkční manipulaci s těmito strohými objekty.

„Obraz voru ztraceného na moři je pro mě metafora vyjadřující stav naší společnosti. Vnímám to tak, že politicky se blížíme k zásadní změně. Cítíme, že něco nefunguje, nevíme kam jít a neznáme odpovědi. Postupně opouštíme pevné body dané minulostí. Libanonsko-kanadský režisér Wajdi Mouawad popisuje krásně období, kdy se starý svět rozpadá a nový svět ještě nevznikl, jako období monstrozity. Je to období monstrozity, které charakterizuje právě Medúza – antická figura – symbol chaosu, rozbití všech forem. Děsí nás když křičí, zkamení nás pohledem, je to žena i muž, je smrtelná i monstrum, není jednoduché ji definovat, každou chvíli je jiná. Vše se rychle mění a my se nacházíme v té mutaci, v tom přechodu.“ říká Marie Gourdain.