Mudhoney

Je jen málo radostnějších výjevů než pohled na rockovou kapelu, kterou to BAVÍ i po více než třiceti letech. Mudhoney by si mohli v klidu užívat teplého místečka v Síni slávy garážové muziky (kdyby taková bohulibá instituce existovala) a občas pustit do světa nějakou tu „bestofku“ či reedici klasického alba – a nikdo by nemohl říct ani popel: tihle chlápci už to mají přece dávno všechno „odehráno“. Mark Arm, Steve Turner, Dan Peters a Guy Maddison ale místo toho pořád nahrávají nové desky (stále aktuální „Digital Garbage“ vyšla v roce 2018) a nemohou se dočkat okamžiku, kdy vyrazí na příští turné. To podzimní evropské je zavede na jedno z jejich oblíbených míst: Mudhoney zahrají po dlouhých (víc než) pěti letech v pražském Lucerna Music Baru. 5. října 2020.

Nad každou mladou vlasatou kapelou, která ve vlhké zkušebně poprvé zapojuje levné kytary do ještě levnějších zesilovačů, se vznáší něco jako ochranný duch v podobě odkazu Mudhoney – o tom jsme hluboce přesvědčeni a budeme na to přísahat do konce všech dní. Rokem 1988 počínaje (ano, tehdy vyšel kultovní singl „Touch Me I’m Sick“) píše kvarteto ze Seattlu historii garážového rocku s typickou lehkostí, drzostí, smyslem pro hit – a hlavně NAHLAS. Každé z deseti alb, rozprostřených do neuvěřitelných dvaatřiceti let, je něčím jiné a něčím stejné. Z každého z nich zakřičí „TO JSOU MUDHONEY!!!“ nejdéle po úvodních pěti vteřinách. A na každém z nich najdete aspoň pár songů, které byste si moc, moc, moc přáli napsat sami.

Přízvisko „legendární“ má v souvislosti s rokenrolem poněkud ztěžklý nádech. Neplatí to ale pro Mudhoney: ti jsou stejně živoucím a energickým kapelovým organismem jako v první polovině 90. let, kdy vycházely desky jako „Every Good Boy Deserves Fudge.“ Ano, roky přibývají. Ale s každým dalším se také navyšuje skóre v zápase mezi nudou a rockem ve prospěch kluků a holek s levnými kytarami a ještě levnějšími zesilovači. Držte se, Mudhoney jsou odjakživa a hlavně navždy na vaší straně!