Rukavičkářské závody

Kůže je ztělesněním tenké linie, která odděluje nitro od okolního světa. Smyslovým orgánem, kterým člověk okolní svět vnímá, vzácným materiálem. Povrch těla může být i odrazem nitra. Kůže je přecitlivělá, stejně jako celá společnost – obnažená a vyděšená. Co o člověku vypovídá a jakou má hodnotu? Ve světě, který lidé vytvořili, je už nedokáže ochránit, a tak jím raději prochází „v rukavičkách“. Od nepaměti lidé zabíjí zvířata, aby oblékli jejich kůži na svou. Aby je hřála, chránila, zkrášlovala. Berou na sebe odpovědnost za upřednostnění užitku povrchu před zachováním života uvnitř. Postupem času koželužské řemeslo vymírá. Ne proto, že by se do pružné a houževnaté kůže lidé nechtěli dál oblékat, ale proto, že člověka nahradil stroj. Se smrtí totiž nechtějí mít dál nic společného. V Rukavičkářských závodech je člověk a zvíře v objetí. Kdo z nich je ohroženým druhem a co tady vlastně vymírá? Možnost se na chvíli ocitnout v kůži někoho či něčeho jiného.