Macbeth

Obřad zla. Hrdina Macbeth ve své rituální pýše opět vyvolává hněv bohů. V nejposedlejším ze všech světů stvořených Shakespearem čeká na ztrestání… Proč tolik prahneme po trestu a katastrofě? Je to proto, že to k osudu Hrdiny prostě patří? Už Carl Jung řekl, že celá západní civilizace trpí chronickou potřebou katastrof, kterých je přitom tak zoufale málo. Potřebujeme být ztrestáni, neboť jsme v zajetí dychtivosti po Hrdinovi. Jsme ochotni obětovat stovky živočišných druhů, ozónovou vrstvu, hektary lesů, a to vše jen proto, aby nám přísná Nebesa konečně stvrdila, že jsme Hrdiny…

Krve je víc a víc. Čarodějnice skřehotají na rozcestích a dráždí k vraždám. Země se třese jako v horečce, výr uklove sokola v letu, koně strhají ohradu, řítí se vpřed, vrhají se na sebe. I láska a touha jsou otráveny myšlenkou na vraždu. Obřad začíná. Nejvíc se bojíme minulosti, která se vrací.