Longing Lasts Longer (Touha trvá déle)

Legendární newyorská avantgardní umělkyně Penny Arcade svou show Touha trvá déle pojala jako směs rock'n'rollu, parodií na sólová vystoupení komiků a osobních vzpomínek na 40 let prožitých ve světě pop-kultury. To vše se tu prolíná s kritikou na adresu jejího milovaného New Yorku: „město, které nikdy nespí“ je dnes „městem, které se nikdy neprobudí“.

Arcade vzpomíná na New York jako na město nových začátků, kam lidé přicházeli, aby ze sebe setřásli pohodlný obal konformity a znovu stvořili sami sebe. Dnes sem lidé přicházejí jen za úspěchem a vidinou peněz. Frustrace vzbuzuje i zdejší umělecká scéna, kterou Arcade pokládá za velmi elitistickou. Její hněv se obrací i vůči gentrifikaci urbánního prostředí, konkrétně čtvrti Low East Side, kde ve stejném bytě déle než 30 let žije… Arcade odsuzuje i „gentrifikaci mysli“. Ona sama je důkazem svobodomyslného přístupu k tvorbě: přestože je jí dnes už hodně přes 60 let, pokračuje se stejnou vervou – s červenými vlasy a v krátké minisukni – v duchu svých performance z 60. let 20. století. Její vystoupení jsou zábavná a nabitá nakažlivou energií: momenty hněvu střídá úlevný smích, zpěv či tanec; ostře mířenou kritiku a výzvy ke vzpouře zase vyvažuje humorem. Jeden z kritiků se o ní vyjádřil jako o „přírodním úkazu“, další ji zase označil za „kvintesenci New Yorku“.

Performerka inteligentně a s humorem komentuje svět reklamy, politickou korektnost, ale třeba i proces stárnutí. Místy s patosem, místy s vtipem hledá rozdíl mezi nostalgií a lidskou touhou. Upozorňuje nás, že stárnutí ještě neznamená neúspěch, že kliknutí „To se mi líbí“ na Facebooku ještě není aktivismus, a že na světě jsou i závažnější problémy než korektní užívání jazyka. Jak sama jednou prohlásila: „Co se teď děje ve všech městech celého světa je zánik alternativ, zánik bohémského života, konec rock and rollu, funku a poezie… A já bych ráda jakousi alternativu nabídla.“