Personal Symphonic Moment (Osobní symfonický okamžik)

Personal Symphonic Moment uvedla v roce 2013 známá finská choreografka a hudebnice Elina Pirinen. Sama autorka jej pokládá za jakousi „autopsii“ slavné Šostakovičovy Leningradské symfonie. Její přístup k této slavné skladbě, která během představení zazní v celé své délce, je zároveň velmi exaktní i záměrně pokřivený, kreativní i destruktivní, věrný i zcela volný. Svou patrně nejslavnější symfonii Šostakovič složil v roce 1942. Tradičně byla vykládána jako výraz boje proti fašismu, Šostakovič do ní však vložil i velmi silnou osobní obžalobu veškerých projevů tyranie, tedy i sovětské diktatury.

Choreografie Eliny Pirinen reaguje na emocionální a dramatický patos skladby zcela osobitým způsobem. Po nehostinném ztemnělém jevišti se pohybují tři ženy (jednou z nich je i choreografka), hudba je vede k impulzivním, místy bizarním či groteskním expresivním kreacím, které jakoby vypovídaly o tělesných prožitcích a duševních stavech protagonistek. Namísto aby choreografie tuto klasickou skladbu ilustrovala, buduje si vedle ní svůj vlastní paralelní svět. Ostatně záměrem choreografky bylo, jak sama říká, slavné dílo „rozpitvat“ a přivést na scénu primitivní, vědomé i nevědomé pocity rozkladu, útěchy, lítosti, krásy, nesmyslnosti, erotiky, prohry, banality, zloby i sentimentality. V představení se tak na okamžik střetne a prolne vysoké umění a oslava banálního osobního prožitku.

Za svou silnou a originální choreografii Personal Symphonic Moment, jakož i za další svou tvorbu, obdržela Elina Pirinen v roce 2014 ocenění Critics Spurs, které každoročně uděluje Finská asociace kritiků.