Suitcaseboarding

Co se odehrává během čekání? Co děláte vy, když musíte čekat? Posloucháte hudbu? Tančíte? Koukáte se kolem? Máte potřebu navazovat kontakt s ostatními cestujícími? Nebo se snažíte schovat a netrpělivě vyhlížíte spoj? Opíráte se o kufr? Popojíždíte s ním po zastávce, lavičce, odjezdové tabuli nebo po dalších cestujících? Nebo se jen snažíte vypořádat s nadměrným množstvím svých neposedných zavazadel?

„Suitcaseboarding“ jsou obrazy z cest. Situace, které v obměněných variantách zažívají na cestách všichni, každý trochu jinak.

Mění se prostředí a lidé kolem, ale něco mají společné, většinou na cestách sdílí stejný záměr – chtějí se někam dostat. Pro „suitcasáky“ cesta není jen o přesunu z jednoho místa na druhé, je hlavně o tom, co se stane během ní. Jako ta „otřepaná“ fráze, „i cesta může být cíl“. Na cestě cestovatele čeká více zastávek, kterými musí projít a na kterých většinou čekají, než budou moci jít dále. Musí čekat, na neznámém místě, s neznámými lidmi, jen se svými zavazadly, až je okolnosti pustí dále. A když to nastane, spěchají k dalšímu bodu. U něj se zastaví a opět poslušně čekají, než budou moci pokračovat dále. Spěchají, aby mohli čekat. Čekají, aby mohli spěchat.