The Temper Trap

Víc než milion prodaných alb, víc než 150 milionů streamů na Spotify, číslo jedna v domácích žebříčcích, předskakování Coldplay a Rolling Stones, vystupování v Glastonbury, na Lollapalooze a Coachelle, nominace a výhra v prestižních australských ARIA Awards, nominace v BRIT Awards. Tím vším, ale nejen tím, se může chlubit australská kapela The Temper Trap, která 3. února vystoupí v pražském Lucerna Music Baru.
 
 Ale v létě 2013, těsně před vydáním jejich druhého eponymního alba jim kytarista a zakládající člen kapely Lorenzo Sillitto sdělil, že kapelu opouští. “Myslím, že ho už přestalo bavit to neustálé přejíždění autobusem,” říká dnes smutně zpěvák a kytarista Dougy Mandagi. 
 
 V kapele zůstali bubeník a zpěvákToby Dundas, Dougy Mandagi, Jonathon Aherne (basová kytara a zpěv) a Joseph Greer (klávesy, kytara a zpěv) – a rozhodli se obrátit vše negativní v pozitivní a připravit třetí album. 
 
 V tomhle čtyřčlenném složení se kapela obrátila na několik lidí, kteří byli ve svém oboru skládání písniček mistry - Malaye (spoluautora a producenta alba Franka Oceana Channel Orange), Justina Parkera (spolupracovníka Lany Del Rey, Sia a Bat For Lashes), Bena Allena (Bombay Bicycle Club, Animal Collective, Deerhunter) a Pascala Gabriela(Ladyhawke, Goldfrapp). V roce 2013 kapela začala ve svém studiu Tileyard v severním Londýně (domov Marka Ronsona a Prodigy, mezi jinými) práci na nové desce, s pokračováním v Byron Bay a LA s Malayem, v Montrealu s producentem Damianem Taylorem, který spolupracoval s Bjork, Prodigy, Arcade Fire a Killers. Pak zpátky do Snap Studios v Londýně a do Sing Sing v Melbourne, kde natáčeli svůj debut. 
 
 Album dostalo název Thick As Thieves – je přímé, hymnické, pozitivní a emotivní. Tak jako první tři skladby, které veřejnost slyšela: ‘So Much Sky’, ‘Summer’s Almost Gone’ a ‘Burn’. 
 
 Deska Thick As Thieves, která vyšla letos v červnu, je soundem kapely, která se nebojí riskovat, ale která se také znovu spojila s prvotními důvody, proč se zamilovali do hudby “Rád na tu dobu vzpomínám, na naše začátky, kdy jsme museli pořádně makat,” říká Mandagi. “Teď to je trochu podobné. A to mě moc baví.”