Víš přece, že neslyším, když teče voda

Tři příběhy (Poznání šokem, Stopy holubic, Já jsem Herbert), které autor líčí, jsou velice směšné, ale velice lidské. V jistých obměnách mohou potkat každého z nás. První z nich – to je zdrcující touha uplatnit se, zviditelnit se, dosáhnout úspěchu stůj co stůj; druhá je o tom, jak veškeré vžité představy o „posvátném svazku manželském“ mizí, jakmile více než zralému muži přeběhne přes cestu půvabné mládí; a konečně třetí – dialog starých manželů, jimž se vzpomínky na minulý život a lidé, s nimiž měli co dělat, pletou až k absurditě. Všechny tyto postavy pojednal autor s bujarým humorem, ale současně s láskou; smějeme se jim, ale nevysmíváme, protože nás současně dojímají a cítíme k nim sympatii – mnozí možná i empatii.