Vnímání

Autorský scénický experiment inspirovaný románem Philippa Toussainta Koupelna.

„Když jsem se zamyslel nad rozličným pachtěním a nad nebezpečím a útrapami, jež postupují lidé, často jsem si říkal, že všechno to neštěstí lidí má jediný původ – a to, že nedovedou pokojně setrvávat v jedné místnosti.“ Myšlenky, Blaise Pascal.

Hranice mezi prací a volným časem bude v nové etapě dějin určované klimatickou krizí nutně redefinovaná. Když je herec na jevišti, tak pracuje, když je ve svém bytě, tak prožívá svůj volný čas. Čas mimo práci je v moderní společnosti zaplněn aktivitou, snažíme se ho trávit produktivně – definuje nás přece produkce! Ale co když se na scéně objeví pokoj hercova bytu? Co když je ohrožen hercův výkon absencí děje, nebo konfliktu? Může se stát ono Nic spojené s neproduktivitou (pro udržitelnou budoucnost tolik důležité) tématem? Dá se Nic zobrazit? Volně bloudící mysl. Soustředění se na mimolidské prvky tvořící skutečnost bytu rovnocenně člověku. Zkoumání světla. Péře o pokojové rostliny. Návštěva přítele. Sdílení únavy s planetou. Rozhovory o produktivitě. Co jsou úkoly umění dnes? Umí umění být avantgardou neproduktivity, nebo je ze své podstaty spřízněno s produkcí? Nová sezona. Nový román. Dá se být pořád nový? Jak se oprostit od nadbytku v umění? Bytí versus znamenání. Ubírání prvků. Oproštění se. Pomalost. Nerůst. Může být člověk pozorován na stejné úrovni jako kámen? Mu znamená japonsky Nic.