Seminář ruských filmů 2020

XXVII. ročník Semináře ruských filmů 2020 –  Hrdinství

Při pohledu na současné Rusko je zřejmé, že země aktuálně prochází snad největším sociálním a ideologickým rozštěpením společnosti od počátku svých moderních dějin. Ruská mainstreamová kinematografie tíhne, podobně jako ve 30. – 50. let minulého století, k zpřítomňování heroických postav vytvářejících následováníhodný příměr ideální lidské existence. V těchto titulech se však málokdy setkáme s relevantními společenskými dilematy, která jsou příznačná pro reflexivní část filmové tvorby. To nás přivedlo k zamyšlení nad tím, jak se figura hrdiny v průběhu času charakterově a stylisticky proměňovala.

Pod zastřešujícím heslem „Hrdinství“ představí XXVII. ročník Semináře ruských filmů deset význačných příkladů konstruování filmových hrdinů ve třech zlomových etapách ruských dějin – v době tzv. tání, při přestavbě a konečně v realitě nového milénia. Nečekejte normativní přehlídku bohatýrských archetypů, ač ideály stachanovců i novodobých superhrdinů mají k tématu co říci. Naše pozornost nicméně směřuje k méně akční poloze lidského života, kdy „hrdinství“ vyplývá ze zvoleného společenského postoje. Ve vymezených obdobích se pokusíme nastínit historickou a stylistickou rovinu budování postav, které se ocitají v momentě zásadního morálního rozhodnutí, které vyplývá například z pocitu nedokonalosti společenských konvencí, nebo z nutkavé potřeby naplnit vlastní touhy. Každé z etap je věnován samostatný den a postupovat budeme proti proudu času.

Páteční přehlídka je zasvěcená současnosti. V dílech čtyř osobitých režisérů – od moderních klasiků Andreje Zvjaginceva po debutující Natalii Meščaninovovou – se podíváme na překážky, které hrdinům brání v jejich realizaci, i na oběti, které musí vykonat, aby unikly tlaku společnosti. V apokalyptickém příběhu Jeleny Zvjagincev tematizuje vymírání lidskosti vlivem zhoubné snahy po dosažení pohodlné existence. Opačné stanovisko naopak zastupuje hrdinka Továrny Naděje, pro níž je možnost svobodné volby vlastní budoucnosti důležitější než hmotné statky a materiální jistota. Jinou polohu současných výzev nám tragikomicky zpřítomní Sheena667 a její prostodušný nápadník zcela nepřipravený čelit nástráhám simulované reality. Klíčové a skutečně existenciální dilema (ne)víry v lidský pokrok pak prožijeme v „kůži“ Germanova Papírového vojáka.

Poslední dekádu života SSSR si zpřítomníme v sobotu. Prostřednictvím tří velmi různorodých titulů ukážeme, kterak přestavbové filmy poukazovaly na infantilitu sovětské společnosti. Gorbačovova přestavba se v Honu na lišku projeví v předtuše radikálního morálního zlomu a v anekdoticky rozverném Oblačném ráji ji asociují kardinální důsledky Koljova neuváženého kroku. Zcela svérázně se pak zúčtování s heroickým socialismem zhostil leningradský underground, jehož nejvýraznější postavou se stal Jevgenij Jufit. Příblížení Jufitovy makabrózní estetiky označené pojmem nekrorealismus (s ironickým odkazem k socialistickému realismu) se ve své přednášce zhostí evropská kapacita na poli rusistiky – prof. Tomáš Glanc.

Neděli věnujeme méně křiklavým hrdinům post-stalinské éry. Témata ctnosti, lásky a neproklamované odvahy se prolínají filmy Lva Kulidžanova, Jakova Segela, Taťjany Lioznovové i Vasilije Šukšina. V  obrazech jejich protagonistů se vynoří mnohohranný svět obyčejných lidí, kteří své nehonosné hrdinství pokorně přijímají jako svou neoddiskutovatelnou občanskou/rodinnou/přátelskou povinnost.