My a Paříž

Novela My Jevgenije Zamjatina (1884–1937) z roku 1920 je postavena na konečném řešení problému lidstva, jednoduše se odstraňuje lidem schopnost fantazie. Z lidí se skutečně stávají ony deklarované šroubky ve stroji budování lepší, krásné a beztřídní společnosti. Naopak v roce 1863 napsal Jules Verne svoji představu Paříže ve dvacátém století, tedy nabídl svoji svobodnou vizi, jak bude Paříž vypadat v roce 1963. V obou textech se vychází z dobových souvislostí a v obou se vyskytují i představy o hudbě. Verne je mechanický, začátkem šedesátých let devatenáctého století ještě nepracoval s vidinou elektřiny, a Zamjatin je striktně matematický, kybernetický – prostě vládne řád a matematický stroj. Na druhou stranu se právě v prostorech bývalého Výzkumného ústavu matematických strojů vyskytuje realizace Evy Kmentové a v podstatě celý prostor je koncipován velmi ambiciózně bez striktních pravidel současné architektury na klíč. Jak bude znít Kmentová v kompozici Jana Krejčíka, žijícího ve Versailles?