Dalibor

Sbor a Orchestr Národního divadla

Třetí opera Bedřicha Smetany Dalibor je úzce spojena s budovou Národního divadla podobně jako pozdější Libuše. Premiéra Dalibora se uskutečnila 16. května 1868 v pražském Novoměstském divadle v rámci oslav spojených s položením základního kamene Zlaté kapličky. Příběh o rytíři Daliborovi vychází z historických událostí doby vlády krále Vladislava II. Jagellonského, ovšem do všeobecného povědomí vstoupila spíše romantická pověst o rytíři, který se ve vězení naučil hrát na housle, zpracovaná mnohými kronikáři a spisovateli. Ta se také stala základem libreta. Zpočátku nebyl Dalibor přijat zcela jednoznačně a potýkal se i s menším zájmem diváků. Ovšem od prvního provedení v Národním divadle roku 1886 byl pravidelně uváděn a dočkal se bezmála jedenácti stovek představení. Pražská opera s ním slavila zahraniční úspěchy mj. ve Vídni, v Moskvě, Berlíně a Edinburghu. Jedním z prvních zahraničních nastudování Dalibora byla v roce 1897 vídeňská inscenace ctitele Smetanova díla Gustava Mahlera. Dalibor je romantickou tragédií, v níž jsou hlavním hybatelem vášně. Nejprve divoká Daliborova touha pomstít smrt milovaného přítele na jedné straně a následně Miladina snaha o pomstu bratra na druhé. Nevraživost vystřídá stejně prudká vzájemná milostná vášeň. Tu však zastaví meče, které proti sobě Dalibor původně poštval.

Opera je nastudována v češtině, 
v představení jsou použity české a anglické titulky.

Přibližná délka představení včetně 2 přestávek:
3 hodiny a 10 minut, přestávky 20 minut.