Jacky Terrasson

Jacky Terrasson je ze všech jazzových pianistů nejzcestovalejší, „pianista radostné nálady” podle francouzského časopisu Telerama. Jeden z těch, kteří dokáží vyvolat v posluchačích euforii.
Narodil se v Berlíně v rodině Američanky a Francouze, vyrůstal v Paříži. Na klavír se začal učit v 5 letech a po studiích klasického piána začal s jazzem u Jeffa Gardnera. Náhodné setkání s Francisem Paudrasem (jehož film Round Midnight je o velkém přátelství s Bud Powellem) sehrálo důležitou roli v jeho jazzových počátcích. Jacky odešel do US studovat na Berklee College of Music. V roce 1993, kdy vyhrál prestižní cenu Thelonia Monka, začal jezdit na turné s Betty Carter. Tehdy se rozhodl natrvalo přesídlit do New Yorku.
Přesně rok po triumfu v soutěži Thelonia Monka prohlásil New York Times Magazine Jackyho za jednoho z 30 pod 30, to je jednoho ze 30 umělců, kteří pravděpodobně ovlivní budoucích 30 let v americké kultuře. Jacky podepsal smlouvu s prestižním labelem Blue Note.
Pro Blue Note nahrál tři tria (Jacky Terrasson, Reach a Alive). Potom se věnoval spolupráci s Cassandrou Wilson „Randezvous”, Michaelem Breckerem a Mino Cinelu „What it is”. Začátkem roku 2001 nahrál „A Paris” u Blue Note, velice osobitou interpretaci francouzské klasiky; „Smile”, (nejlepší jazzové album roku, 2003 Victoires du Jazz a Gold Django) a nakonec sólové album „Mirror”.
Tento Frankoameričan nás nikdy nepřestává oslňovat, buď jeho prestižní spoluprácí s velikány jako Dee Dee Bridgewater, Dianne Reeves, Jimmy Scott, Charles Aznavour, Ry Cooder… nebo jeho minimalistickou a energickou hudbou s bubeníkem Leonem Parkerem a basistou Ugonnem Okegwo v triu, která bylo považováno za jedno z nejlepších v 90.letech. Jeho intuice, instinkt a otevřenost ho vedla k objevům velkých rozvíjejících se talentů v jeho kapelách (talenty jako Eric Harland, Ben Williams, Jamire Williams a Justin Faulkner).
V únoru 2012 podepsal Jacky Terrasson smlouvu s Universal Jazz France. Jeho první nahrávka „Gouache” se objevila na podzim 2012 a je radostnou oslavou jeho dvacetileté kariéry. Na této nahrávce je obklopen nejlepšími z nastupující generace newyorkského jazzu, ale je tam také Michel Portal, Stéphan Belmondo, Minino Garay a zpěvačka Cecile McLorin-Salvant.
Jacky hraje pravidelně jako sólista i s triem na velkých festivalech (Montreal, San Francisco, Montreux, North Sea Jazz, Marciac) i na nejprestižnějších klavírních festivalech (Klavier Ruhr Festival, Lucerne, La Roque d’Anthéron, Piano aux Jacobins). Pravidelně vystupuje v Asii, Japonsku, Jižní Koreji a v Číně, stejně jako v Evropě a US.
Kdybychom měli charakterizovat jeho hru, dal by se přirovnat k Bud Powellovi s jeho pečlivě kontrolovanou rychlostí úderů, k Ahmadovi Jamalovi se smyslem pro frázování a pro znalost velkých francouzských skladatelů jako Ravel, Fauré a Debussy. Jeho ruce mísí a taví barevnost a inventivnost velkých pianistů minulosti i dneška, když tvoří svůj vlastní styl, jemný a svěží, hraný plynule s lehkostí, hnaný touhou předělávat a znovu, znovu objevovat, každým dnem až do nekonečna.