Together Alone

Jak se vyrovnat s tíživým pocitem samoty? Jak ho vysvětlit? A proč je občas nejsilnější právě ve chvílích, kdy jsme obklopeni lidmi? I když jsme spolu, nakonec jsme v životě každý sám za sebe. Někdy je to jednodušší cesta. Být spolu totiž vyžaduje otevřenost myšlenkám, názorům, ochotu naslouchat a dělat kompromisy. Co přinesou nečekaná setkání a křížení osudů? A znamená fyzická blízkost i blízkost emocionální? Triptych je reflexí autorky náhodných uměleckých setkání během pobytu v Praze, kam před dvěma lety uprchla před válkou. Část II. –⁠ Invisible Traces (Neviditelné stopy) Otisky prstů, změť nenápadných linií, skrývající v sobě naši jedinečnost i genetické dědictví. Neviditelné stopy, nevědomky zanechané v našem okolí, na věcech i lidech. I my jsme jimi pokrytí. Zanechali je na nás jiní, na povrchu, ale i uvnitř, jako letmé důkazy prožité blízkosti. Tato neviditelná spojení vytváříme každý den, jsme jejich nositeli, ať už bezděčně nebo z vlastní vůle. Na vytvoření tria, inspirovaného tvarem předmětu „barre“ absolventů Akademie výtvarných umění, který může evokovat např. otisk prstu, se podíleli čeští performeři Jitka Čechová, Katy Jabůrková, Žaneta Musilová a Lukas Bliss Blaha. Část III. –⁠ Paradoxical Bodies V komplexní podstatě lidského těla hrají klíčovou roli adrenalin a endorfiny, které v harmonii definují naše fyziologické a emocionální procesy. Jsou to protagonisté probíhajícího vnitřního dramatu,v němž rovnováha a vzájemné působení těchto dvou hormonů hrají klíčovou roli. Inspirací pro „Paradoxical Bodies“ byl původní duet „Endless Talks“ s Ladjim Konem (BF), kde se Yana rozhodla přenést ženský princip za hranice energie muže a ženy a propojit tak dvě odlišné kultury. Nový duet s Nikou Horiachou zobrazuje dvě zcela odlišné povahy a prožitky: endorfin a adrenalin. Přestože jsou obě ženy v souladu, mohou být zároveň velmi odlišné.